To není fér - heslo pro nefunkční vztahy
Požadavek spravedlnosti může pronikat i do vašich osobních vztahů a bránit vám v komunikaci s ostatními. Rčení „To není fér“ patří k běžným destruktivním prohlášením, jimiž si jedna osoba stěžuje na druhou.
Abyste mohli něco považovat za nespravedlivé, musíte se srovnat s nějakým jiným člověkem nebo skupinou lidí. Říkáte si něco jako: „Když to mohou dělat oni, tak já taky.“ „Není fér, abys měl víc než já.“ „Já jsem to přece nemohl udělat, tak proč ty?“ A tak dále. V tomto případě určujete, co je pro vás dobré, podle chování někoho jiného. Tedy ten někdo jiný ovládá vaše city, a nikoliv vy sami. Pokud vás rozčiluje, že nemůžete udělat něco, co udělal někdo druhý, svěřujete mu nad sebou vládu. Kdykoli se srovnáváte s někým jiným, hrajete hru „To není fér“ a od spoléhání se na sebe samého přecházíte k externě ovládanému myšlení.
Spravedlnost je externí pojem — způsob, jak se vyhnout tomu, abyste vzali život do svých rukou. Místo toho, abyste o něčem uvažovali jako o nespravedlnosti, můžete se rozhodnout, co doopravdy chcete, a začít vytvářet strategie, jak toho dosáhnout bez ohledu na to, co chce nebo dělá kdokoli jiný. Prostě je to tak, že jsme každý jiný, a žádné skuhrání na to, že ostatní jsou na tom lépe než vy, vám nepřinese jediný pozitivní výsledek. Všechny odkazy na druhé musíte odstranit a zahodit dalekohled, kterým sledujete, co dělají ostatní. Někteří lidé pracují méně a dostávají více peněz. Jiní jsou povýšení, protože jsou oblíbení u šéfa, i když vy máte potřebné schopnosti. Váš partner i děti budou vždycky dělat věci jinak než vy. Jestliže se však zaměříte na sebe, místo abyste se s nimi srovnávali, nebudete mít vůbec příležitost rozčilovat se nad nerovností, s níž se setkáte. V podstatě všechny neurózy pramení z toho, že chování druhých považujete za důležitější než svoje vlastní.
Pokud máte plnou hlavu vět jako „Když může on, tak já taky“, budete žít tak, jak vám určí někdo jiný, a nikdy se nepostavíte na vlastní nohy.