První láska

Je to něco, co se už nikdy nebude opakovat a co nám jako vzpomínka zůstane celý život.

Ať už byla první láska kouzelná, nebo skončila velkým zklamáním, ovlivnila další vztahy většiny lidí na celý život.

První lásky také výrazně poznamenávají dospívání. Zpětně se na ně obvykle díváme jako na velkolepé, romantické, idealizujeme si je a občas i považujeme za naprosto bezchybné. Vzpomínám si z dětství na seriál Rodina Smolíkova, kde paní Smolíková svému muži neustále opakovala: „Proč jsem si já nešťastná nevzala Pištu Hufnágla!“ I ona si idealizovala svoji první lásku. Do prvních lásek často projektujeme své sny a touhy, které v pozdějších vztazích už nevycházejí.

• První lásky jsou většinou nerealistické a zidealizované. Další vztahy pak s nimi porovnáváme, kriticky je hodnotíme a vnímáme jako praktičtější.

• V případě, že první láska byla velkým zklamáním, nás pak v dalším vztahu ovlivňují vzpomínky. Bojíme se zklamání, což může znamenat, že do dalších vztahů nepůjdeme naplno.

• Pokud je náš první vztah vášnivý, stane se jeho dynamika pro nás měřítkem a další vztahy nám přijdou nudné. Možná je pro nás první láska stále ideálem, kdy jsme partnera vnímali jako prince. Můžeme se v dalších vztazích k tomuto ideálu vracet v myšlenkách a srovnávat ho se současným partnerem, což zákonitě vede ke konci vztahu. (viz Pišta Hufnágl)

• Touha po věčném ideálu, romantické lásce a věčné zamilovanosti nutí člověka jít nakonec ze vztahu do vztahu, protože takový člověk nemá hlubší pouto se svým partnerem.

• Často se stává, že nás některý z partnerů okouzlí jen proto, že nám připomíná naši první lásku. V takové chvíli nejsme schopni odlišit, že to není ten samý člověk, a opět si vybavujeme své staré pocity zamilovanosti. Nakonec jsme ze vztahu zklamaní, protože se jedná o jiného člověka.

První lásky by měly zůstat jako krásný příběh, který nemá nic společného s naším současným životem. Byl to přechod z dětského života do toho dospělého a tento přerod nám právě první láska pomáhala překonat.

Velké první lásky by se neměly vracet zpátky, protože nikdy vše není zcela bílé, nebo zcela černé a naše vzpomínky mohou být ovlivněny touhou po dokonalosti naší první lásky. V případě, že se budeme vracet ke svému prvnímu poblouznění a srovnávat s ním vztah se současným partnerem, je nutné se na vše dívat realističtěji a uvědomit si, že i my jsme v té době byli jiní.

Žádné komentáře

Odpovědět